Příběhy EF: Annalisa z Německa na pobytu s EF v Kostarice

Proč ses rozhodla pro jazykový pobyt?

Už dlouho jsem věděla, že po maturitě chci cestovat a poznávat svět. Toužila jsem navštívit zemi, kde jsem ještě nikdy nebyla. Chtěla jsem poznat nové prostředí a překonat sama sebe. Taky jsem se vždycky chtěla naučit španělsky – a cesta s EF byla ideálním způsobem, jak toho dosáhnout!

Od známých jsem často slýchala, jak je Kostarika nádherná, a tak jsem se rozhodla pro cestu do Střední Ameriky. S velkou pomocí týmu EF jsem si pobyt snadno zarezervovala. Hned po závěrečných zkouškách jsem se tak mohla začít těšit na svoje jazykové dobrodružství.

Samozřejmě bylo důležité dobře si zabalit a zarezervovat správný let, ale jinak mi už nic nestálo v cestě. A tak jsem seděla v letadle nad nekonečným oceánem a s lehkou nejistotou se těšila na další dva měsíce.

Můžeš popsat školu EF v Kostarice trochu podrobněji?

EF škola se nachází v malebné vesnici Tamarindo přímo na krásné pláži. Celý pobyt jsem bydlela v apartmánu přímo v areálu kampusu. Krátká vzdálenost do centra i ke škole byla velmi praktická. Díky tomu jsme byli neustále v centru dění.

Měla jsem skvělé spolubydlící, které se nakonec staly mými kamarádkami. Učitelé byli otevření, vstřícní a ochotní pomoci. Začínala jsem úplně od nuly, co se týče španělštiny, ale díky intenzivním lekcím a uvolněné atmosféře ve třídě jsem dělala rychlé pokroky a na hodiny jsem se vždy těšila.

Rychle jsem si našla nové kamarády – ať už během uvítacího drinku na pláži, nebo při odpočinku u bazénu. Nejvíc jsem si ale cenila toho, že jsem mohla poznat tolik inspirativních lidí z celého světa.

Co jste dělali ve volném čase?

Ve volném čase jsme často chodili surfovat nebo navštěvovali jiné pláže v okolí. Také jsme chodili nakupovat nebo se účastnili sportovních aktivit – vodní pólo v bazénu, plážový volejbal, fotbal nebo hodiny jógy organizované EF.

Mým osobním vrcholem byl víkendový výlet do Monteverde, kde jsme zažili dobrodružství v přírodě, navštívili vodopády a prožili nezapomenutelné chvíle.

Nejdřív jsem se bála, že dva měsíce budou moc dlouhé. Ale můžu všechny uklidnit – když přišel čas vracet se domů, nejradši bych si pobyt o měsíc prodloužila. Přátelství, která jsem si tam vytvořila, pro mě mají dnes obrovský význam. Nechtěla bych přijít ani o jedno.

S těžkým srdcem jsem se v září vrátila do chladného Německa a musela se rozloučit s kostarickým rájem. Ale už teď vím, že se tam brzy vrátím!