Příběhy EF: Nele z Belgie v EF Paříž

Moje zkušenost v Paříži: Po čtyřech letech studia jsem tam byla. Čerstvě vystudovaná sociální pracovnice s krásným diplomem v ruce. Byla jsem velmi pyšná, i když jsem neměla tušení, co s tím kusem papíru budu dělat. Hned se ucházet o práci, nebo jít na další bakalářské studium? Naštěstí jsem se nemusela rozhodovat hned. V září mi začínala akademická stáž s EF. Jediné, co mě trápilo, bylo, co si sbalit do kufru. To mi tehdy způsobovalo velký stres a několik záchvatů paniky... Naštěstí mi s tím pomohla máma a všechno dobře dopadlo!

17. září byl ten den. Byla jsem připravená na svou první zastávku: 3 měsíce v Paříži! Město lásky a země croissantů, takže se určitě nemůže nic pokazit. Odvážně jsem nasedla na vlak v Bruselu, kde jsem při loučení prolila pár slz. Po příjezdu do Paříže jsem začala hledat správnou autobusovou zastávku, kterou jsem nakonec po dvou hodinách a dalších slzách našla. A ano, druhý den se tento scénář opakoval, když jsem nemohla najít školu.

Začátek tedy rozhodně nebyl nejlepší. Rozhodla jsem se však nenechat se odradit a brzy jsem se pustila do práce, poznávala nové přátele, navštěvovala muzea a ano, ještě několikrát se ztratila. Po pouhých 2 týdnech jsem měla super partu přátel, se kterými jsem dělala téměř všechno. Zkoušeli jsme nejlepší restaurace, jedli jsme vynikající dorty a vafle a nakonec jsme dokonce šli společně plavat, abychom ty kalorie nějak spálili. Samozřejmě to nebylo jen samé sluníčko a duha, byly i těžké chvíle. Když jsem se stýskalo po rodině nebo jsem chtěla obejmout své kočky. V těch chvílích jsme byli jeden pro druhého. Vzali jsme se navzájem za ruce a snažili se na to nemyslet. A vždycky to fungovalo!

Paříž je tak rozmanité město s tolika možnostmi. Nikdy jsme se nenudily. Co považuji za největší atrakce? Louvre je nutnost a pro studenty do 26 let je dokonce zdarma. Bois de Vincennes je skvělé místo, pokud chcete vypadnout z centra a najít klid v přírodě. A v neposlední řadě Jardin de Luxembourg. Tento park musíte vidět! Strávila jsem tam několik hodin, ne-li dní.

Ve škole jsem se také velmi rychle zabydlela. První týden jsem hlavně pozorovala z dálky, ale po krátké době jsem se už dobře zapojila do výuky. Moji učitelé byli velmi milí a vstřícní. Většina z nich měla také dobrý smysl pro humor, díky čemuž hodiny nikdy nebyly nudné. Z volitelných předmětů jsem si vybrala žurnalistiku, kde jsem mohla pracovat na svých psacích dovednostech, a porozumění šansonům, kde jsme nemuseli zpívat, ale hlavně jsme se učili nová slovíčka a poznávali francouzskou kulturu. Moje francouzština udělala obrovský pokrok, například jsem se dostala z úrovně B2 na C1.

Co jsem se naučila? Především to, že se ztratit není žádná tragédie. V takovém případě je panika to poslední, co byste měli dělat. Zůstaňte v klidu, použijte Google mapy a mluvte s lidmi! Berte to jako pozitivní věc: alespoň uvidíte jinou část města. Budu se však muset smířit s tím, že orientaci se nedá naučit. Moje oblíbená navigační aplikace mi zůstane nejlepším přítelem po zbytek života.

Kromě toho se cítím mnohem sebejistěji, když mluvím francouzsky. Moje francouzština není zdaleka dokonalá, ale rozhodně se dokážu domluvit a vést slušnou konverzaci. To mi v mé budoucí kariéře určitě pomůže. Navázala jsem přátelství na celý život s lidmi z mnoha různých zemí. Stále jsem v kontaktu s hostitelskou rodinou. Dokonce mě přijeli navštívit do Dublinu.

Upřímně řečeno, byla jsem vůči „městu lásky“ dost skeptická. Nemohlo být větší klišé, ale musela jsem svůj názor zcela přehodnotit. Ne, svého prince jsem nepotkala, ale město si získalo zvláštní místo v mém srdci. Plány na příští dovolenou? No, možná výlet do Paříže!