Příběhy EF: Louvisa ze Švédska v EF Nový Zéland

Jmenuji se Louvisa, je mi 18 let a chodím na střední školu. Toto je příběh o tom, jak jsem se rozhodla zarezervovat si jazykový pobyt s EF na 6 měsíců na Nový Zéland. Když mi bylo 13 let, jela jsem s EF na 2 týdny na Maltu. Pro mě, jaká jsem byla tehdy, to byla opravdu velká výzva. Samozřejmě jsem se naučila spoustu anglických slov, ale největší pokrok jsem udělala asi v sebevědomí a sebedůvěře. Nikdy předtím jsem nebyla tak dlouho pryč z domova a nikoho jsem neznala. I když to byla emocionální horská dráha plná radosti, nervozity a očekávání, na cestu na Maltu nikdy nezapomenu.

Právě tam ve mně vzklíčila touha zažít něco podobného, ale tentokrát jsem chtěla jít ještě o krok dál. Vždycky jsem slýchávala příběhy o lidech, kteří během studia nebo po střední škole odjeli na výměnný pobyt, jazykový kurz nebo na cestu po světě. Také jsem to chtěla zkusit, ale snadno se to řekne, hůř se to udělá. Několik let se mi několikrát do roka vracel sen o podobném dobrodružství. Bylo zábavné o tom snít, ale vždy mi to připadalo tak vzdálené, že jsem ten nápad nikdy neuskutečnila. Pak jsem najednou byla ve druhém ročníku střední školy, poslední rok utekl jako voda a za rok budu maturovat. Teď jsem začala slýchat o všech zábavných plánech lidí kolem mě. Náhodou se mi ten nápad vrátil; možná by bylo zábavné jet po maturitě na jazykový pobyt. Stále jsem nevěděla, co chci v budoucnu studovat, takže roční pauza se zdála nevyhnutelná. Otázka zněla: jaké možnosti mám?

Vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, co chci studovat, bylo těžké si rezervovat výměnný rok, který se často organizuje mezi univerzitami ve Švédsku (což samozřejmě vyžaduje, abyste byli zapsáni na univerzitě) a školami v zahraničí. Studovat na zahraniční univerzitě bez výměnného programu se mi zdálo drahé a komplikované, protože bych si musel najít ubytování, vhodné kurzy a zvládnout to bez jakékoli pomoci. EF se mi zdála jako pohodlnější a bezpečnější alternativa.

Výběr studia v EF byl relativně snadný. Intenzivní kurz angličtiny se mi zdál vhodný – kombinace lekcí angličtiny s volitelným doplňkem obchodní angličtiny. Otázkou bylo, kam chci jet. Když jste v dubnu zavření doma, za oknem je rozbředlý sníh a vy se díváte na fotky z Miami, Vancouveru a Sydney, všechno se zdá vzrušující. Jedna destinace však vyčnívala: Auckland na Novém Zélandu. Upřímně řečeno, o Novém Zélandu jsem toho moc nevěděl. Natáčel se tam Pán prstenů, milují ragby a domorodí obyvatelé se jmenují Maori. A samozřejmě kiwi. Jinak jsem toho moc nevěděl. Po několika hodinách hledání na internetu (upřímně řečeno, hlavně prohlížení fotek) jsem si byl jistý, že jsem našel to pravé místo.

Kromě dobré pověsti místních obyvatel, kteří jsou velmi otevření a vstřícní, mě na Novém Zélandu nejvíc přitahovala příroda. Díky jeho rozloze v poměru k malému počtu obyvatel je zde spousta přírody k prozkoumání. Turistika, nebo tramping, jak tomu říkají Novozélanďané, spolu s horskou cyklistikou a kajakem se zdají být velmi populární a je zde široká škála turistických stezek, jeskyní a pláží k prozkoumání.

Když mi bylo 18, dostala jsem od rodinných přátel opožděný dárek k narozeninám: průvodce po Novém Zélandu. Po prolistování prvních 5 stránek jsem už měla alespoň 8 míst, která chci navštívit, z nichž některá lze rezervovat přes EF. Po kontaktování EF ohledně pojištění, letu, ubytování atd. se mi rozhodnutí zdálo více než správné. Od mé fantastické studijní poradkyně Marie jsem dostala rychlou a jasnou pomoc a společně jsme našli řešení, které vyhovovalo jak mně, tak mé rodině. O několik týdnů později jsem šla do kanceláře EF ve Stockholmu a zarezervovala si cestu svého života. Teď už mi zbývá jen rok čekání, než se vydám na své dobrodružství.