Příběhy EF: Giorgia ze Švýcarska na EF Mnichov

Rozhodnutí začít svou zkušenost v Mnichově ve škole EF bylo jedním z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala.

Vše začalo slovy „uvidíme, co se stane“, a musím říct, že teď, měsíc před koncem jazykového pobytu, si uvědomuji, že to bylo opravdu překvapení; věděla jsem, že podobné zážitky zanechávají stopu, ale nenapadlo mě, že bude tak hluboká.

Podniknout podobné dobrodružství bylo vždy mým snem, a protože miluji jazyky, rozhodla jsem se to zkusit a spojit tříměsíční intenzivní studium němčiny s následnou tříměsíční stáží. Na jazykovou a stážovou kancelář kantonu jsem se vypravila s kamarádkou, se kterou jsem se o tuto zkušenost podělila. Po několika pohovorech jsme si vybrali Mnichov jako cíl naší cesty. Tato lokalita byla pro program Kantonu zcela nová, stejně jako spolupráce se školou EF nebyla předem plánovaná.

Vzpomínám si na první den, kdy jsem dorazil do domu rodiny, která mě měla po šest měsíců hostit. Byl jsem s rodiči a bratrem, kteří se rozhodli mě doprovodit a využít příležitosti k návštěvě města. Byl jsem docela nervózní, ale zároveň zvědavý na setkání s hostitelskou rodinou (Gastfamilie). Od samého začátku jsem se u nich cítil dobře a navázal jsem s nimi skvělý vztah.

Budova se nacházela v blízkosti jednoho z hlavních mnichovských nádraží. Prakticky jsem bydlel v centru a v tomto ohledu jsem měl velké štěstí. Byt byl v pátém a nejvyšším patře, bez výtahu. Nemohu zapomenout na výraz tátovy tváře, když si uvědomil, že budeme muset vynést mé čtyři kufry do pěti pater po schodech!

Ale nejzábavnější okamžik nastal, když jsme s maminkou stály na prahu a můj hostitelský otec nás nechtěl pustit dovnitř. Matku okamžitě napadlo, že si musíme sundat boty. Skutečný důvod byl však úplně jiný... taška, kterou jsem měl z Bayernu Mnichov. Byl to fanoušek konkurenčního týmu Mnichov 1860.

Po celou dobu mého pobytu zůstávala ta taška v mém pokoji a pokaždé, když ji zahlédl, došlo na škádlení. Ještě teď se tomu směju, když si na to vzpomenu!

První týden jsem byl trochu dezorientovaný, ale už druhý týden jsem si začal město a atmosféru, kterou ve škole vytvořili spolužáci a učitelé, zamilovávat. Škola působila velmi rodinným dojmem, částečně i proto, že je relativně malá. To mi umožnilo navázat úžasné vztahy a získal jsem fantastické přátele, se kterými určitě časem zůstanu v kontaktu.

Jedinečným aspektem školy EF, který mě zaujal, byl neformální způsob, jakým se studenti mohli obracet na učitele, ředitele a všechny zaměstnance EF. Osobně jsem to ocenil, protože si myslím, že to přispívá k rodinné atmosféře, která je ve třídách a na chodbách cítit.

Během prvních tří měsíců jsem navštěvovala přípravný kurz na stáž. Byl to zajímavý kurz s malou skupinou studentů a byl obzvlášť užitečný, protože mě naučil pojmy a slovní zásobu související s pracovním prostředím. Po několika přípravných lekcích jsem absolvovala pohovor s obchodním oddělením školy a v listopadu jsem zahájila své pracovní dobrodružství, stále ještě u EF.

Okamžitě jsem se cítila velmi příjemně, v pohodě s prostředím i kolegy. I když začátky byly náročné, vzhledem k tomu, že jsem nebyla zvyklá na pracovní rytmus, stáž mi pomohla udělat první kroky v profesním světě. Věřím, že jsem získala několik dovedností, které se mi budou hodit v budoucnu. Práce v obchodní kanceláři EF mi umožnila udržovat kontakt se školou a často poskytovat praktickou podporu, jako například v době, kdy jsem musela s personálem vítat všechny nové studenty, podávat jim informace, pořizovat fotografie a provázet je při prohlídce města.

Všem doporučuji, aby získali podobnou zkušenost jako já a objevovali nové skutečnosti a kultury. Opuštění domova, změna země, setkání s lidmi z celého světa, zlepšení jazykových dovedností a pozdější uplatnění získaných jazykových a odborných znalostí nás obohacuje i vnitřně.

Vzpomínky na těchto šest měsíců v Mnichově si budu navždy uchovávat. Nyní se těším na další pobyt v San Diegu a jsem velmi zvědavá, jak bude probíhat...