Vztažné věty

Vztažné věty nejsou v souvětí nezbytně nutné. Mohou zpřesňovat jeho význam, i při jejich vynechání však souvětí drží pohromadě a je gramaticky správné. V angličtině rozlišujeme dva základní typy vztažných vět. Rozdíl mezi nimi je třeba znát, protože typ věty určuje, které vztažné zájmeno v ní bude použito. Je také užitečné vědět něco o umístění předložek ve vztažných větách.

Restriktivní vztažné věty (defining clauses)

Tento typ vztažné věty upřesňuje, kterou konkrétní osobu či věc z nějaké skupiny máme na mysli. V případě, že tuto vztažnou větu vynecháme, změní souvětí zásadně svůj smysl – proto ji neoddělujeme čárkami ani závorkami.

Příklady

The woman who visited me in the hospital was very kind.
The umbrella that I bought last week is already broken.
The man who stole my backpack has been arrested.
The weather that we had this summer was beautiful.

Více viz restriktivní vztažné věty.

Nerestriktivní vztažné věty (non-defining clauses)

Tento typ věty je možné vynechat. O dané osobě či věci nám přináší pouze dodatečnou informaci, a i když se při jejím vynechání význam souvětí mírně pozmění, to podstatné zůstává zachováno. Takovéto věty oddělujeme ve větě čárkami, případně závorkami.

Příklady

The farmer, whose name was Fred, sold us 10 pounds of potatoes.
Elephants, which are the largest land mammals, live in herds of 10 or more adults.
The author, who graduated from the same university I did, gave a wonderful presentation.
My mother, who is 86, lives in Paris.

Více viz nerestriktivní vztažné věty.